Co je presbyopie?

Venku prší, je sychravo a šero a dostanete chuť přečíst si oblíbenou knihu nebo časopis. Nebo si v autobuse či vlaku čtete zprávy na obrazovce vašeho mobilního telefonu, ale ze čtení textu na máte pocit “vytahaných” očí. Text ale chcete dočíst a tak knihu či telefon vzdálíte od obličeje. Stres očí se zmírnil, ale písmenka jsou nyní příliš malá a řádky příliš husté. Tak zase knihu či mobil zkoušíte přiblížit a najít kompromis mezi přijatelnou čitelností textu a nepříjemným pocitem tahání a únavy očí.

Poznáváte ten pocit? Nejedná se o nedostatek světla ani o únavu. Nejspíše je vám mezi 40-ti a 50-ti lety a projevila se u vás presbyopie.

Presbyopie (stařecká vetchozrakost) je přirozená ztráta schopnosti lidského oka zaostřovat na blízko. Nastupuje bez vyjímek kolem 40. roku života. Projevuje se tím, že písmenka v textu, který právě čtete, vidíte rozmazaně a při čtení vás bolí, resp. “tahají” oči. Nepříjemné pocity zmizí po oddálení textu či předmětu od očí, tím se ale pozorovaný předmět či text zmenší a je tak složitější nebo nemožné ve čtení nebo původní činnosti pokračovat. Problém je navíc podstatně výraznější ve chvíli, kdy jste unavení nebo v místě se slabým osvětlením.

Jedná se bohužel o přirozený, nevyhnutelný a nezvratitelný důsledek stárnutí organismu, přesněji degeneraci materiálu oční čočky a ztráty její pružnosti. V mladém věku je oční čočka pružná a snadno mění svůj tvar. Díky této pružnosti jsme schopni zaostřit na různé vzdálenosti, na dálku i na velmi blízkou vzdálenost. V průběhu života však dochází k tomu, že se v čočce usazují látky, které pružnost čočky snižují až do té míry, kdy potřebného tvaru oční čočky již nelze docílit a vidění na krátkou vzdálenost zůstává rozostřené. Mozek na tuto situaci reaguje zvýšenou aktivací zrakového centra a svalů uvnitř oka až na samou hranici fyziologických možností, kterými se nedostatečnost v pružnosti čočky snaží kompenzovat. To pociťujeme jednak jako ono nepříjemné “tahání” očí, a také jako zvýšenou celkovou únavu až bolest hlavy při delším čtení či práci “na blízko”.

Pokud tyto problémy poznáváte, je samozřejmě vhodné navštívit očního specialistu, který vás vyšetří a určí správnou diagnózu. Navíc - a to je podstatné - může odhalit jiné problémy zraku, ať už vrozené či získané, o kterých zatím nemusíte mít tušení.

Pokud ale jedinou diagnózou zůstane presbyopie, pravděpodobně vám lékař navrhne řešení ve formě brýlí nebo kontaktních čoček. Nebývá výjimkou, že vám lékař diagnózu potvrdí, ale doporučí řešení odložit až na okamžik, kdy vás presbyopie začne efektivně omezovat v práci či soukromém životě. Základním argumentem pro takové odložení je fakt, že trvalé nošení brýlí nebo kontaktních čoček sice vyřeší akutní problém s ostřením, ale usnadní také práci očním svalům, které - jako každý jiný sval v lidském těle - při snížené zátěži začnou ochabovat a “lenivět” a v dlouhodobém horizontu způsobí akceleraci v prohlubování potíží se zrakem.

Logickým řešením v takovém případě tedy bude pořízení dočasných brýlí na čtení či na práci “na blízko”. Důležitým faktorem je, že tyto brýle nebudete používat trvale, tzn. použijete je pouze v konkrétní situaci, která to vyžaduje, ale při ostatních činnostech oko bude nadále pracovat v “běžném režimu” a tím se jeho svaly budou přirozeně stimulovat a nebude docházet k degradaci jejich funkce. 

Nyní tedy začnete zvažovat, kde a jaké brýle si koupíte. Pravděpodobně vaše první kroky povedou do optiky, kde vám optometrista změří zrak a navrhne odpovídající čočky, ke kterým si vyberete rám, který se vám líbí a bude vám na hlavě dokonale sedět. Výsledná cena těchto brýlí - i se započtením příspěvku vaší zdravotní pojišťovny - bude pravděpodobně v řádu vyšších tisíců Korun. Co vám ale optometrista již neřekne je zkušenost hraničící s pravidlem, že brýle, které nenosíte trvale, budete pravidelně zapomínat, ztrácet nebo si je v dohledné době poškodíte, protože vám při pohybu vypadnou z kapsy košile nebo zpoza límce vašeho trička. Oprava brýlí nebo pořízení druhých je nákladné a tak se buď stanete vítaným sponzorem vašeho optika, nebo zavítáte do lékárny či drogerie a koupíte si přesný opak - ty ošklivé, nepříliš kvalitní ale zato levné jednorázové brýle, u kterých vám bude v zásadě jedno, jestli je použijete jednou a poté je zapomenete ve vlaku. Společným jmenovatelem těchto jednorázových brýlí je však skutečnost, že jsou všude téměř stejné a stejně tak je úplně jedno, které si na hlavu nasadíte, protože si ve všech budete připadat úplně stejně (blbě).

Zkuste se tedy znovu zamyslet nad tím, jaká je situace: Je vám něco přes čtyřicet a diagnóza zní presbyopie - stařecká vetchozrakost. Asi si připadáte pokořeni světem, který vás najednou obdařil diagnózou s přízviskem “stařecká”. Pro spoustu z nás je už jen samotný fakt, že věk a opotřebení těla o sobě podali první důkaz, nepěkným šokem často doprovázen poněkud depresivním rozpoložením. 

Naštěstí i tato situace má dobré, nebo vlastně svým způsobem geniální řešení. Nejprve je nutné presbyopii přijmout jako fakt s tím, že nepěknou náladu způsobenou novým handicapem můžeme odmítnout tím, že ji pojmeme jako příležitost k vtipnému, elegantnímu a nepříliš nákladnému způsobu vylepšení vlastní image pomocí značkových dioptrických brýlí Zippo, které si naprosto unikátně berou to nejlepší z obou světů.